Ty temné kouty, jež pod sněhem leží,

raději utéct, než koukat kde sněží.

Černá a bílá – jen chladná hlína.

Tisíce duší v hlučném tichu marně mlčí,

nedoufají, že je někdo slyší.

Kroky pod sněhem mizí stále,

bezejmenné mrtvé tváře.

Smích – nehodí se sem,

jen zamhlený a teskný den.

Vždyť nikdo už tu dávno není,
není radost, jenom snění.

Dnes však místo snění

přijde temnota a osamění…

autor: naivi
editor: Lenka