V západu slunce vidím celý den,
S jeho strastmi a radostmi ho nacházím
Nechce se mi přemýšlet a vím jen,
O jakou krásu denně přicházím

Dívám se do dáli, do pohasínající záře,
Jež mizí nenávratně za střechami domů
Uprostřed tohoto betonového žaláře,
Spěchajících lidských trosek a svítících neonů

V betonových krychlích, neznajících vkus
Trávíme své dětství, mládí, stáří a
V nich nakonec také umírání je jen hnus,
Kde personál s ustaranou tváří

Řekne daleké tvé rodině, je to exitus
Ranní slunce zdraví tě, leč nevidíš ho
V betonové krychli totiž, jako plus,
Okno pouze na západ jest uděláno

Hle, tu pampeliška prorazila si cestu
Prošlapaným chodníkem
A ženich spěchá pro nevěstu
Přeplněným rychlíkem

Ten spěchá tam a ten zas támhle uhání
Když končí den a uléháme, hlavu plnou,
Nevzpomeneme pampelišky, slunce zapadání
Prášků na spaní sklenici naplněnou

autor: jaroslavek
editor: jaroslavek