Po cestě kráčím, trním zarostlé a nevlídné,
Která začátku nemá, ani konce.
Jít po této cestě zdá se podivné,
když nevybral jsem si její začátek
po cestě kráčím, trním zarostlé a nevlídné

Na křižovatce stojím a marně rozmýšlím,
Vlevo, vpravo, nebo snad stále rovně?
A není to snad lhostejno? V duchu dím
Rozmýšlet tak bolí

Jednou se mi vprostřed cesty,
Krásný, voňavý a křehký kvítek zjeví
Jen ho netrhat, ať upadnou mi radši prsty
Vždyť krása je tak pomíjivá
Jak závoj bílý bez nevěsty

V duchu jeho krásu uchovám,
Kdybych vyrval ho i s kořeny
Toť hrozné nejen pro kvítek, řeknu vám,
Místo kvítku vidím škaredé ruce stařeny
Raději ani nedýchám

Nezasadil a nepěstoval jsem ten kvítek
I když na své cestě jsem jej objevil
A od té doby vím, že unášet se nechám svěžestí těch kytek
A půjdu dál

Po cestě kráčím, loukou barevnou
Ó, jak krásné je, že začátku ni konce nemá
Jít po cestě této, jest poutí zábavnou
Když nevybral jsem její začátek

Na křižovatce stojím, a už vím,
Že lhostejno kam se vydám

autor: jaroslavek
editor: jaroslavek