V noci se mi zdál po sté ten sen,
kde připoměla sem si náš poslední den
Je to tak dávno, přec tají se mi dech
když položils mě na měkoučký mech
Zas chvíli spolu mohli jsme být
a o naší budoucnosti překrásně snít
za nedlouho pomalu, ale jistě se zšeřilo
od hlavy po nohy teplo nás polilo
broučínek zvedl mě a za ruku vzal
na hebké líce mé pusu mi dal
druhý den do školy, doktor mi zavolal
zdálo se mi jakoby lehce zaplakal
sbalila jsem si všechny věci
a rychle překosla spolužáků keci
tašku sem nechala opřenou v šatně
oči mi slzili, viděla sem matně
na místě čekala jeho celá rodina
jen tak tak letmo, pozdravila sem se s nima
pořád sem netušila co se vlastně děje
a proč se do hajzlu nikdo nesměje
V tom doktor ze dveří sklíčený vyšel
řek že se broučínek zachránit nešel
(to co sem dělala už nevím, byla jsem dlouho mimo)
(pohřeb byl……..není pěkné o tom psát)
teď mi jen na dobro zůstaly vzpomínky a taky bolest
a strach se znova zamilovat
(nebo vlastně to snad ani nejde)
autor: pipy dlouha backora