Růže
Uvadá růže.
Ticho, smutek a snad i strach.
Uvadá růže.
Proč?
To je jen ve hvězdách.
Po růži stéká kapka rosy.
To růže pláče, možná prosí.
Okvětní plátky se k zemi kloní.
Bude se někomu stýskat ?
Uvadá růže.
Snad bolest necítí.
Naposled pro ni měsíc zasvítí
a svými paprsky pohladí jí tvář.
Patří i růži svatozář ?
Uvadá růže.
Snad netrpěla.
Snad se jen vánkem nepatrně chvěla
a po jejím květu už jen kapka deště stéká.
To růže pláče.
Prosí…. za člověka.
autor: Jana S.
editor: Martina