Dusno a bolest, velké a velká,

ani jeden neustoupí Slunci, které chce hřát.

Čekám až přijde bouřka z horka,

čekám v dusnu s bolestí,

až obloha přijme barvu mé duše

a v záblescích naděje hromy zarachotí.

Pak kapky jak krůpěje touhy

na Tvojí kůži v první náš den zavoní.

Jak chladí ten déšť,

a hladí tělo a srdce ještě v křeči.

V ten déšť věřím,

stejně jako věřil jsem poprvé,

kdy kapky jsem Ti vtíral do rukou,

do paží, do tváře, do rtů.

Tehdy déšť mi tě zdobil,

tentokrát zas mi Tě vrací

ze vzpomínek, z bolesti stvořenou.

V bolesti bolest se ztrácí,

tak jako štěstí v dny radostné,

v to věřím,

v to musím věřit.

autor: mars69
editor: Martin Cvrček