Má drahá píši Vam , buďte beze strachu,
že již jsem na Vás zcela zapomněl,
že rysy Vaší tváře malované v prachu
rozfoukal vítr, jenž kolem proletěl.

Zapomněl jsem na Vás i oči Vaše,
již bych snad ani barvy nenašel,
je tak lehké zapomenout, zdá se,
že jejich barva, jak jehněd pel.

Jste mi cizí Vy a cizí Vaše vůně,
když zavřu oči, tak ji necítím,
ze sna ta vůně nebudí mě,
snad není to pro ni, že v noci bdím.

Zapomněl jsem na Vás i Vaše ústa,
už necítím je na svých rtech,
a vzpomínat by byla marnost pustá,
na sladkost retů a na Váš dech.

Jste mi cizí, tak cizí jak Váš vlas,
jenž zůstal v mojí posteli,
snad aby mi hořce připomenul zas,
že jsme v ní spolu leželi.

Tak tedy píši Vám, buďte beze strachu,
když dnes o mně naposledy zvíte,
to nehniji bez života obličejem v prachu,
to jsem jen zcela zapomněl, víte?

autor: Ammar-Italy
editor: Ammar