V pohledném stavení na konci vesnice
bydlela sedmkrát trestaná světice
od mládí fandila procházkám v šeru
na jejich památku vlastnila dceru.

Křehounká dívenka s nosem jak okurka,
červeným od rumu, no prostě Karkulka.

Ráno, když maminka dcerušku spatřila
dala jí facku a potichu pravila:
"Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku."

"Nač je mi maminko červená suknice
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní, tak jako včera
nebudu už tvoje nevinná dcera."

"Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,
než bába za léky utratí důchod.
Dones jí guláše aspoň půl hrnka
a bába vyskočí zas jako srnka."

Popadla Karkulka aktovku s jídlem
běžela lesem, jak píchnutá šídlem
Navzdory vábivé červené sukýnce
nestřetla na cestě vilného myslivce.

Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy jí donesly do známé chaloupky.
"Co je to za fóry, tak brzo po ránu,
vlk se tu placatí v bábině županu?"

"Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá
zato tvá bába byla dost tuhá"

"Tak to sis vybral kvalitní potravu
nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?
Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou
sežral jsi babičku s infekční žloutenkou."

Lesem se ozývá zoufalé vytí
jak se vlk pokouší vyvolat blití
marně se namáhá přiblblý bulínek
teď mu snad pomůže ministr Julínek
nebo ať zajde na kliniku infekční,
kde vlkovu žloutenku nadobro vyléčí.

editor: Veronika