Studená jsou rána bez Tebe,
když se Tě nemohu ani hlasem dotknout,
do vlasů se mi sype drobný déšť,
i obloze se stýská.
Občas do tváře zavane teplý dech vzpomínek,
když procházím myšlenkami na Tebe.
Vznášejí se kolem cesty
a tak klikatě pobíhám
a snažím se je posbírat.
Šílenec nebo poslední opilec,
ptají se oči ranních ospalců.
Ty myšlenky na Tebe
pak chovám pěkně v teple, v sobě,
mladý chovatel,
nadšeně je krmím malými nápady,
jako křečky, aby vyrostly
a staly se skutečnými.
Každá ta myšlenka má svoji povahu.
Některé jsou rozverné a veselé,
ale mám i vážné a přemýšlivé typy.
Už je dlouho pozoruju,
jak žijou a stárnou.
Poslední dobou se mi zdá,
že některé nestárnou,
jsou jako nesmrtelné,
co s nimi bude, co se pak dělá,
až budou silnější něž já,
myšlenky na Tebe.
autor: mars69
editor: Martin Cvrček