Chrpové dívce

Chrpové měla oči,
jak blankyt mořských vln,
tiše jsem vkročil,
šumělo moře, byl jsem ho pln.

Leč má ústa byla němá…
Proč, dívko beze jména?
Jak přelud svírám v objetí
okamžik minulého století.

Čas od té doby ušel značný kus
leč srdce mé se stále chvěje,
když vidí chrpy kvést.
Stošestka autobus,
to bylo místo děje,
prosinec, rok devadesát šest.

autor: Havran
editor: Havran