Ruce svěšené nad vínem,
nad hlavou pár nespadaných listů.
Na stole talíř plný smutných slov,
za sebou pár spadlých mostů.
Plody co na slunci se leskly,
dnes v samotě u kořenů stromu tulí se ke kmeni.
V čem byla ta jejich krása už nikdo neví
a sladkosti jejich chuti již také zmizely.
Ale nesmí se slzet, protože chvilek je mnoho
a tahle byla jen jedna z nich.
Jedna z těch mnoha, další.
Pusť jí ať si jde, přijde jiná, nová a sladší.
Je jich moc a zároveň tak málo.
Je jich moc a přitom chybí.
Proč? Proč právě teď?
Proč zrovna v tuhle chvíli?
autor: Minstrel
editor: Michal