mám jeden dobrý domeček

který sem jednou našel

stojí v hebkém závětří,

že vánek by ho přešel

já chodím tam až našetřím

si plnou nůši věcí

myslím s tím, co přinesu –

je na samotě – přeci

má kouzelné zdi

a z okna výhled, co mi vždy radí

zdá se, že vše ví

a že mi vše co ví prozradí

zdá se mi, že zdání klame

a věší mě za nohy

tlak do hlavy, žádný příjem

spolíhám se na vlohy

ať ponorka ve vodě

či raketa z vesmíru

zdá se býti v pohodě

než pozná všehomíru

nač je nápad za nápadem

nejde-li se nadechnout?

destrukce si píská s pádem,

že je musíš poslechnout?

Já jsem krejčí, nesoucí si s sebou svoje šitíčko,

chci zde dlouze pracovat a pozašívat nebe

hlava – kokos, žízeň – mlíko, poušť a ledy – sluníčko

vše dokončit musím jen s tím, co mám kolem sebe

až vystřelím lamě z hrdla

mé dno pleskne o dlažbu

vyschlá kůra, kouřem ztvrdlá

dá si pauzu – potažmu.

autor: parchant
editor: gavin