Někdy toužím po líbání,
po tvých ústech barvy medu.
Někdy toužím po dotycích,
teplých, hebkých, nejsou z ledu.

Někdy, někdy… proč ne stále?
V barvách slunce, ve stínu stromu,
v dlaních tě hníst neustále.
Cítit i chuť toho medu.

Změnit „někdy“ na „pořád“,
někomu se bude zdát,
že to problém není,
navždy jednu v dlani hřát.

Ale je to skutečně tak prosté,
jenom jedné lásku dát?

autor: tini
editor: Tini