Řítím se ze srázu
a před očima mám strach a zkázu,
mé krásné auto kosí les,
proč jsem jen do něj opiléj lez?
Ta zatáčka snadná se zdála,
nějak se však moc zamotala
a už bylo na problém zaděláno,
dolů ze srázu to jede samo!
Celý život mám před očima a je mi zle,
vždyť nepoznal jsem všechno krásné a zakázané
a teď zažiji už jen muka.
Ach, jak přísná je boží ruka.
Auto pořád stále jede,
jen ďábel ví kde zaparkujeme.
Mám vyskočit a risknout zlomení vazu,
nebo počkat až ďábel dokončí zkázu
a nebo se modlit mám?
No, ještě nevím co udělám.
Zdá se mi všechno jako věčnost,
komu mám dát teďka přednost?
Snad tomu stromu vlevo a nebo vpravo?
Přemýšlím asi víc, než je zdrávo.
Vždyť je to jedno, když prvnímu se vyhnu,
druhému se již vyhnout nestihnu
a proletím skrz tvrdý kmen.
Můj osud bude zpečetěn.
Křečovitě brzdím, kola se protáčí,
doufám v zázrak, ale to asi nestačí,
chtělo by to trochu štěstí
a možná si mé auto cestu proklestí.
Stále fičím rychlostí větru,
už bych uvítal nějakou změnu.
Chci konečně zastavit a stát,
ale nechce se mi umírat.
Fičím, fičím, odlétává jehličí,
mým kolům se vyhýbají ježci i zajíci,
světlomety svítí skrz klestí a osvětlují kmeny,
sláva, už jsme zachráněni!
Zařval jsem si z plných plic,
pak ozvala se velká rána a nic víc.
Své smrti jsem právě dojel vstříc!
K tomuto konci již nelze nic víc říct.
autor: Desktop_men
editor: Leo