Rozkvétajíc všechny stromy
v barvy jasné zbarvují se
v sytém stínu vidím domy
jenž ze slunce radují se.

Rána, ty jsou zatím chladná
slunce sílu neukáže
jako v létě, záře ladná
ještě nyní nedokáže.

V každém tichém ústraní
je slyšet pěvce zpívat
když však sedím na stráni
smím nehybně se jenom dívat.

Jak je volný ten motýlek
s nímž si vítr pohrává
pilný, pestrý je on snílek
však souboj s časem, ..ten prohrává.

Den ode dne stoupá vzhůru
rtutní značka teploměru
neposedná jako pták
však neživá, je to tak.

Někdy jen tak tiše šumí
to stromoví, má v listech sílu
i vítr rozvlát vlasy umí
ten přidá často ruce k dílu.

Jest to pěkné období
kdy rozkvétají vše životy
do své krásné podoby
kdy ptáčci mají zas své noty.

Nejlepší však vždycky bývá
ten neznámý začátek
kouzlo nových citů mývá
jako lásky počátek.

Znovu se tu objevil pravý lásky čas
kde síla touhy polibků opět hoří v nás
kde v slunci vidím dávný jas
on líbí se všem zas a zas.

autor: Rimbaud 2002
editor: Martin