Takhle zrána
vykláním se z okna
V touze po troše vzduchu
Maličký červený flíček v trávě
nabírá na velikosti
A hle!
Olbřímí muchomůrka mi
hledí do očí
usmívá se a říká
Pojď!
po ránu je nejlepší
osvěžující sprcha
A z droboučkých výtrusnic se
spustí drobounký
zlatostříbrný
déšť
Spouštím se hlavou dolů po zdi
mezi zírajícími okny sousedů
Bleskurychle se svlékám
Vysvlečený nahaťoučký
tančím v té třpytivé chladivé
osvěžující nádheře
Tančím nahý
když
dolehne ke mně ozvěnou z velké dálky
„Proboha, co to zase děláš?“
zoufalá zděšená otázka
Ohlédnu se nahoru k našemu domu
Bože!
ten dům ale vyrost’, vždyť
já bych snad nepřelezl ani
první schod
Cením zuby do tvaru blaženého
úsměvu
a křičím volám
do té tak vzdálené nebetyčné
výšky
„To nic, má lásko,
I’m just escapin’ from reality…”
Ale co se to děje?
Mé paže už neskrápí déšť kapek
každá jediná se proměňuje
v broučka pavoučka pabroučka
a další jsou
maličkými růžovými a modroučkými
plyšovými
zajíčky a medvídky
Jen co dopadnou na zem
zajíčkům a medvídkům narostou dlouhá
blankytná křídla
vážek
a zase vzlétají
Růžoví a modroučcí plyšáčci
se zase vznášejí ve vzduchu
třepotají se ve větru a
pak přistávají
ve větvých blízkého lesíka
A les se mění v sousoší
vánočních stromečků
Někdo už přinesl nějaké prskavky
Ale fuj!
medvídkům a zajíčkům se
pálí kožíšky!
To se mi nelíbí a tak otáčím
hlavu
No né!
I já mám křídla!
Jsem otakárek fenyklový!
letím vzhůru
nahoru kolem zírajících oken
sousedů v panelové pustině
zdi našeho domu
Má drahá vyjeveně kouká když
usedám jí na dlaň
Já nahý
Já s motýlími křídli
„Proboha, co to zase děláš?“
opakuje se stejná otázka
A tak zas odpovím:
„To nic, má lásko,
I’m just escapin’ from reality…”

autor: Ch.J.B.
editor: Ch.J.B.