Ty naše polibky, těsné obětí, držení za ruce, to lásky pojetí..
Koukání do očí, pusinky na čelo.."Jsi má kamarádka"..AU, tak teď to bolelo.
Jsem tvá kamarádka? Tvá..Tvá..co?
Teď se tomu takhle říká?
Asi je ti jedno, že mi u srdce pýchá když mě takhle oslovíš..
Někdy bys se mnou strávil 24 hodin denně, jindy chceš mě jen do postele?
Promiň, vím že to tak není..
Promiň, za to, že čekám jak se snad něco změní..
Promiň, že tuhle hru už nechci hrát..
Promiň, že chci abys mě měl rád..
Za co se omlouvám?
Sama nevím..
Jen se strašně bojím toho, jak to začíná být krásné.
Bojím se, že to mezi námi všechno zhasne.
A je mi do breku jak mě to ubíjí, jak jsem tolik štastná a pak nevím kudy kam, jak tě hledám tady a pak zas tam..a jindy tě odháním.
Taky nevím kde se ve mě bere tolik citu jako slunce když za úsvitu zapadá, jako hvězda která září a s ránem zhasíná.
A noci plné kouzel našich, když sevřeš mě v náručí..
Je to něco co nejde zažít jen tak, jen si říct…
Tohle je láska.
Ne, já vím, že řekneš, že není.
Bojíš se snad, že se tím něco změní?
Možná málo, možná dost..
ale už mi to pověz, nebudu mít na tě zlost…slibuji!
Víš, já jen nechci aby sis nechával zadní vrátka a nechci být jen kamarádka..UŽ NECHCI!

autor: joseline
editor: Martinka