Sníh pomalu roztává
a slzy roní stromy,
slunce se schovává
za tmavěšedé domy.
Ruce se dlaněmi vzhůru obracejí,
pokorně prosí i nabízejí,
příkrovem lakoty svět se přikrývá.
A darů jen pomalu přibývá.
Slzy těžknou a žalují,
jak do spánku vpalují
cestičky zmatené.
A nedořčená slova
od stěny skleněné
se odrážejí
znova
znova
znova…
editor: kallivana