Sníh pomalu roztává

a slzy roní stromy,    

slunce se schovává

za tmavěšedé domy.

Ruce se dlaněmi vzhůru obracejí,

pokorně prosí i nabízejí,

příkrovem lakoty svět se přikrývá.

A darů jen pomalu přibývá.

Slzy těžknou a žalují,

jak do spánku vpalují

cestičky zmatené.

A nedořčená slova

od stěny skleněné

se odrážejí

znova

znova

znova…

editor: kallivana