Malý proti velkému

Byl jednou jeden malý brouk.

Nevím už, zda to byl hovnivál či chroust,

ono to stejně jedno je

a moc na tom nesejde,

protože tahle básnička popisuje pouze události

a není důležité dozvídat se podrobnosti.

Ech, takže začneme: Jednoho dne dostal brouček hlad

a musel si jít jídlo sám obstarat.

I šel a hledal, avšak nenacházel nic k jídlu

nacházel jen paniku a bídu.

Kdekoli se podíval

jen smrťák s kosou tiše stál.

V bříšku prázdno, v hlavě prázdno, co teď?

Kdo najde léčebný prostředek?

Kdo se postará o trpící lid?

Kdo dokáže lid nakrmit?

Najde se člověk jež odvrátí zkázu

a který navrátí zničené zemi krásu?

Ale brouček nečekal než mu bůh podá ruku

a z úsměvem od ucha k uchu,

se vydal jednat na svou pěst

na královský hrad na kopec.

A i když cesta dlouhá byla

v broučkovi nyní vřela síla.

Prošel neslyšně přes padací most,

na strážích u brány si vybil zlost

tím že polechtal je pod brněním,

stráže se smáli až padli k zemi.

Pak prošel po koberci ze sametu

a před králem se dal do pokleku.

Než však stačil cokoli říct,

král rozesmál se z plných plic,

vstal a brouček spatřil jen velký stín,

ten bídný král jej k zemi přitlačil.

Ozvalo se jemné křupnutí

a ve tváři krále výraz nechuti.

Z broučka na zemi zbyla

jen placička beztvárná a nehybná.

Král se jen pousmál

a dvořany zavolal:

„Odkliďte ten nepořádek!“ řekl

a poté mrtvý do svého trůnu klesl.

Bůh si zlého krále k sobě vzal,

stejně jako král broučka i bůh krále rozmačkal

a z toho všeho plyne,

jen poučení jediné:

Ten kdo si chce vyskakovat na menší,

se musí přesvědčit že je největší a nejsilnější.

autor: Desktop_men
editor: Leo