Mami

Dítě, jež vzešlo z tvého lůna

se zvolna na prach rozpadá

tak bezmocné, jak prasklá struna

jak převrácená na záda je galapážská želva

ta už se asi nezachrání

už nezmění se ve lva

jak náhrdelník korálový

když šňůra přetrhla se

je marné, marné plýtvat slovy

stejně se sotva někdo dozví

jak nepodoben kráse

je den, kdy nikdo neřekne ti

že ti to dneska sluší

ať orli se supy se sletí

a rozklovou mou duši

která už dávno, tvojí vinou

snad ztratila svou cenu

když láska s nenávistí splynou

dítěti nechtěnému

jak potapeč, jež pod hladinou

se vysvlék z neoprénu

dopadá ten, co nemá toho

kdo by mu dodal síly

chyb, těch se stalo jistě mnoho

že jsme se narodily byla ta největší

samota mysl zmámí

Kdo mě teď přesvědčí

že tě mám ráda, mami ?

autor: Martina
editor: Martina