Probuzen řvoucím tichem

zíváš do krajiny

a vůbec ti není líto

že ti prokluzuje mezi prsty

a plačíc se vzdaluje

jako nedotčená panna

do tišin zapomnění

Povolán do smrtelného boje

zíráš na protihráče

a vůbec tě nezajímá

že si vezme tebe celého

a šklebíc se narazí tě

jako bezzubá smrt

na kůl před branou

Rozbolavěn živoucími ranami

pláčeš na mé dlaně

a vůbec nemáš tušení

že to jsou moje slzy

a padajíc mění se

jako voda v krev

v poháru páně

Uspáván v ořechové skořápce

pluješ po snovém moři

a vůbec nevnímáš

že tebou kolébají vlny

a šplouchajíc šumí

jako radostný smích

nevinného dítěte

autor: johana
editor: ivana