Zavři oči a poslouchej to povídaní,
zavři své očka a sni o dáli, tam kde slunce chodí spát za obzor
tam rozlévá se masa vody,
to nejkrásnější ze přírody
a nese jméno Moře a ve skutečnosti je mořem vody.

Šumí, a to lahodí mému sluchu,
burácí a strach sebou nese.
V klidu si podřimuje a při dopadu paprsků
leskne se jak šupiny co uvízli v sítích rybářů, co v moři hledají obživu a potají věří , že chytnou zlatou rybu.

Moře, jsi pro každého jiné,
někdo tě má rád , někdo tě nestačí poznat,než zhyne.
Jsi nadějí pro mnohé,
jsi zemí mnoha životů,
chtěl bych se v tobě koupat,
a cítit tvoji vůni, a slyšet tvůj šum,
a slunce vidět zacházet, tam, kde boží je dům.

A ráno si přivstat, a po plážích tiše jít,
poslouchat tvé povídání, a na nebe slunce vidět vyjít.
A snít budu do té doby, než opět si s tebou povídat budu,
než ponořím se do tvých vod, a až se to stane, chtěl bych být s někým, pro koho mé srdce plane. A i když tě nevidím, vím že jsi, a i když tě neslyším, vím že šumíš,
vždy když zavřu oči své, jsi mi tak na blízku,
jako kdybys bylo celé mé.

autor: René
editor: René