Na tělo mrtvé milenky usedá tiše prach
Že zradí tě, už nemusíš mít strach
Už jen s Bohem bude spát
Na marách leží tiše, milenka bez dechu
Však ještě stále pro očí potěchu
Všem mužům chvíli patří
Tělo bílé jako sníh a zavřená víčka
Těžko se dýchá, v rohu hoří svíčka
A venku vítr ševelí
Čekáš, že ještě promluví, hledáš života známky
Ty v truhle smrti zavřeny na nedobytné zámky
Jenž otevřít se už nedají
Na dalekou cestu pro milenku polibek poslední
V kostele zvony zvoní krátce po poledni
A její chladná ústa mlčí…
editor: Veronika