V noci se mi zdál po sté ten sen,

kde připoměla sem si náš poslední den

Je to tak dávno, přec tají se mi dech

když položils mě na měkoučký mech

Zas chvíli spolu mohli jsme být

a o naší budoucnosti překrásně snít

za nedlouho pomalu, ale jistě se zšeřilo

od hlavy po nohy teplo nás polilo

broučínek zvedl mě a za ruku vzal

na hebké líce mé pusu mi dal

druhý den do školy, doktor mi zavolal

zdálo se mi jakoby lehce zaplakal

sbalila jsem si všechny věci

a rychle překosla spolužáků keci

tašku sem nechala opřenou v šatně

oči mi slzili, viděla sem matně

na místě čekala jeho celá rodina

jen tak tak letmo, pozdravila sem se s nima

pořád sem netušila co se vlastně děje

a proč se do hajzlu nikdo nesměje

V tom doktor ze dveří sklíčený vyšel

řek že se broučínek zachránit nešel

(to co sem dělala už nevím, byla jsem dlouho mimo)

(pohřeb byl……..není pěkné o tom psát)

teď mi jen na dobro zůstaly vzpomínky a taky bolest
a strach se znova zamilovat
(nebo vlastně to snad ani nejde)

autor: pipy dlouha backora