Když ve tmě postávaj děvky a kočky vylézají ven

zamáčkni stopky a seznam lidských jmen

samota září a jiskří jak zlá ledová svíce

a ty chceš mě mít stále víc a více

zamáčkni stopky a seznam mého těla

a věz že i já stále více bych tě chtěla

Když v srdcích zrodí se touhy a rozprostírají se

pak duše zamčené jazykem odemykají se

samota uhasíná tak jak ledy tají

a ty a já jsme milenci co jenom sebe mají

má duše z brány své jde ven a do tvé brány vpadá

do duší okolních však z bezmoci se závist vkrádá

Když nocí plouží se závist a u lidí si hledá žlab

zamáčkni bolest a svoji nedůvěru zab

tvá věčná samota pak mrtva k zemi padne

jenom to zkus vždyť je to víc než snadné

zvedni mou náruč zapomnění leží u nohou tvých

společným žárem přežijem v těchto dobách ledových

autor: johana
editor: ivana