NEVINNÁ

Před kým to klečíš pane můj, za duši mou oroduj,
Duše jemná jako kvítek, není pochyb i námitek.
Avšak zhoubnou nemoc mám, proč Vás osud doved k nám.
Vás pane co oči klopíte, citům se tak bráníte,
Bráníte se tomu tak, a duši mou chcete roztrhat.
Zničit chcete dívku bledou, a tak prosím na kolenou,
Neubližujte mi již a já klaňeti se budu níž.
Protože mi Vaše oči hnědé, nedovolí říkat v sedě,
Jak srdce mé jste napadl a nůž ostrý zabodl.
Krev do ruda barví vaše dlaně a mé tělo myslí na ně.
Jak lehce hladit uměly, zlých úmyslů neměly.

Teď ležím blízko růží ráje, ostří nože v srdci taje.
Pomalu tělo zvedám výš, tak abych k Vám byla blíž.
A tak ráj už není rájem od té doby co jsem s vrahem.

autor: bludička
editor: zuzka