Cizí krev již pohltila nebe
a vítr z dálky promlouval
v tónech, jež v srdci se rozplynou
a lesklé oči se slzami zalijou.
My otvírali brány Země
a noční bůh – Ďábel se usmíval
nad slovy kněze, jež stanou se ruinou
a své vlastní děti zabijou.
Na křidlech bitev se nese
urputný mor, jehož kalich se rozlíval
ve Svaté zemi, jejíž lidé pojednou
svůj meč proti Sani pozvednou.
My otvírali brány Země
a smutek duše zahřímal,
když přeťali jsme tepnu Boha jedinou,
toliko let před nám ukrytou.
Pro svůj život rve se
pěšec, jež těžce prohrával
tuhle šachovnici podivnou,
ač duši i ženu má nevinnou.
My otvírali brány Země
a kdekdo se náhle obával
nad hrobem, jež pláče krajinou
né jednou, zbitou a prokletou.
A v koutě krčí se nové plémě,
jehož otec na poušti ztroskotal
v dunách, jež splíny zavinou
a ty děti se již nikdy nenadchnou.
My otevřeli brány Země!
a čas se na kusy rozthal,
již nikdo nevzplane louč zhasenou,
planetu svou odevzdanou.
autor: Petr Junek
editor: Petr Junek