Mrtvá žlutá tráva umořená zimou
a kostry stromů jako znamení života,
ne, skoro mrtvá tráva,
ještě se mnou mluví,
chladí na tváři a těle,
slyším, ale neodpovídám,
nemám čím bych potěšil.
Já ještě mohu odejít z Tvé
zraňující zimy, doufám,
čerpat sílu ze slunce
jiných květin a zkoušet
do něj pohlédnout, i když oči pálí.
Ještě nejsem mrtvá tráva,
mráz mne už pálí,
ale nemohu najít své kořeny,
protože hledám Tebe,
oheň proti vodě,
já proti Tobě,
slunce spálí mráz, doufám.
autor: mars69
editor: Martin Cvrček