Mrtvá žlutá tráva umořená zimou

a kostry stromů jako znamení života,

ne, skoro mrtvá tráva,

ještě se mnou mluví,

chladí na tváři a těle,

slyším, ale neodpovídám,

nemám čím bych potěšil.

Já ještě mohu odejít z Tvé

zraňující zimy, doufám,

čerpat sílu ze slunce

jiných květin a zkoušet

do něj pohlédnout, i když oči pálí.

Ještě nejsem mrtvá tráva,

mráz mne už pálí,

ale nemohu najít své kořeny,

protože hledám Tebe,

oheň proti vodě,

já proti Tobě,

slunce spálí mráz, doufám.

autor: mars69
editor: Martin Cvrček