Pamatuješ ten rok, kdy jsme se toulali Paříží
a smáli se bloudícímu pierotu
slunce probleskovalo skrz mračna
zmrzlina protékala mezi prsty
a lidé z metra četli vzkazy na telefonních budkách
pamatuješ na můj obličej v peřinách, když jsi mě pozvala v noci na čaj
byl jsem jako malý kluk, smál jsem se a nemohl přestat
zajíkal se tím pocitem zhmotnělého snu
a pak jsem tě až do rána držel v náručí
a vzpomínal na všechny pohádky světa
nemohlas usnout, pořád ses klepala jakoby zimou
ale bylo 28 ve stínu
vykládal jsem až do ochraptění
usnulas, když nám ráno přinesli do pokoje topinky s vínem
pamatuješ tu noc, kdy jsme rozráželi horký vzduch vlajícími vlasy
utíkali jsme jako o život na konec nábřeží
když jsem tě dostihl, otočila ses a vpila do mých očí
pak nás pohltila tma pod mostem
a všechny naše rány mi do tváře vykřičela vracející se ozvěna
pamatuješ ten večer
kdy jsem se nad tebou skláněl a tys mě neslyšela
toulala ses sama Paříží a pieroti se točili kolem jako větrníky
koupelna byla zacákaná tvou krví
nikdo nebral telefony
a jehla ve tvé ruce se mi vpálila do mozku
pamatuješ, dnes je to rok, co jsme se toulali Paříží
zmrzlina v kornoutu se roztéká po kameni
dívám se ti do očí a nemohu odsud bez tebe odejít
pokouším se vymazat z povrchu všechny bloudící pieroty
náš výlet už skončil
budu tě až do rána držet v náručí
a vzpomínat na všechny pohádky světa
autor: Mefisto
editor: Maja