Dva lidé co se neznají
Aniž lásku si vyznají
Si to rozdají…
Jak tohle mohlo dopadnout
To mě mělo napadnout
Já nad věcí nebyla
Já se pouze zasnila
Proč mne to tak vzalo
A srdce mi to rvalo
Šlo jen o jeden den
Ale byl to jak sen
Tedy o jednu noc
Ale líbilo se mi to moc
Já chtěla i víc
S tím sama nezmůžu nic
Na lásku dva být musí
Jednoho to jenom dusí
Já si všechno zabírám
A jen se tím užírám
Musím přestat zoufat
A musím začít doufat
Že úsměv budu mít na tváři
Že mě někdo zas rozzáří.
K čemu mám ústa?
Cítím se tak pustá
Jsem jak na poušti
Štěstí mě opouští.
Dík za poznání
Odpusť mi doznání.
Každý jsme jiný, Ty to víš
Určitě mě časem pochopíš.
autor: Pája
editor: Pavla