Klukovské oči a úsměv primadony.
S lehkostí šviháka rozesmáté tóny
do myšlenek mých vpravuje.
Blíží se,
i vzdaluje….
Protéká rukama, jak voda, jako čas.
Pavoučí nití, tenčí nežli vlas
spojuje světy zatím cizí.
Je to snad dekorum?
Či póza?
Verš či próza?
Bojím se, že zmizí!

editor: kallivana