Když jsem vyšel na balkon
se svým půlnočním retkem,
potkal jsem jasnou noc
v sametu hebkém.
A ve vůni nikotinu
užíval jsem si čas kdy
hvězdy vyšlé ze slunce stínu
lákají noční klid a mír a zloděje.

A mezitím můj,
ale i jiné balkony paneláku
koupající se v nočněnikotinovém láku
ještě chvíli ve hvězdách sny snovat,
něco, co neposkytnou jim jejich ženy
a dřív než nastoupí své manželské směny,
ještě chvíli jako chlap existovat.

A jelikož vzplanuly knoty svíček
romantických večeří dražších poloviček,
opustili postupně balkony vydechujíc poslední nikotinu směsice.
Jen já stojím dál jak blbec věrný srpku Měsíce.

A on za to, že jsem mu zůstal věren
poslal mi jednu z těch hvězd bez jmen,
abych si mohl něco přát.

Taky mě mohl varovat.

Než jsem se rozhod‘,
jestli chci mír, peníze, slávu,
silnou kávu,
modrý z nebe
nebo lásko tebe,
nebo čtvrtku másla…
Než jsem vůbec zapl mozek,
má hvězda zhasla.

autor: Beddy