Modré červánky se dívají na hladinu rozbouřeného moře
na němž bárka s napjatými plachtami pohupujíc,
objíždí tu ztracenou zem, jež působí strašlivé hoře
Zadul náhle vítr, plachty trhajíc
unesl tu zpropadenou bárku ven na širé moře

Zlehka, potichu hladí zjihlou tvář statného námořníka,
růže, jež vynořila se z temných hlubin zapomnění.
Je tma, noc ozařuje úplněk a světlo oba vítá,
do ráje, v němž není stromu poznání, v němž není uvědomění.
Tu najednou bouře rozčísne ten klid, v duši svítá

Leč není už co ničit, rány krvácí a oči plné soli,
to všechno co se děje, to dvě krásné růže způsobily.
Je peklo po smrti, či před ní, je peklo ve mně, či v okolí?
Tu mění se Bůh v Satana a Satan v Boha, jehož vlastní rohy zranily.
Ne ony růže sami, ty rostou, urveš je a je to zabolí.

Šeptáš mi můj příteli, já vím a slyším Tě,
Ač myslíš to dobře, já nevěřím Ti už,
Ani slovo jediné

autor: jaroslavek
editor: jaroslavek