Až strom vyroste, nebude už kam růst
ze stínu náruč otevře smrti půst.
Stůj při stromu když roste
dokud duše mechem v kůře neobroste.
Duše má v tobě, tvá ve mně
stromy, co kolem kmenů proplétaj si větve.
Stromy, co po lese v duchu kráčejí
k slunci s měsícem vzhlížejí.
K poušti i lesům
horám i nížinám vřesům.
Spolu tak píseň zpívají,
ptáčkům i broukům domov dělají.
Píseň stromům, že nejsou osamělý
když ve svých větvích se ztrácí celý.
Píseň o snu a nadějích,
co jak andělé k nebi růst svádějí.
autor: Jekyl
editor: Hyde