Růže

Uvadá růže.

Ticho, smutek a snad i strach.

Uvadá růže.

Proč?

To je jen ve hvězdách.

Po růži stéká kapka rosy.

To růže pláče, možná prosí.

Okvětní plátky se k zemi kloní.

Bude se někomu stýskat ?

Uvadá růže.

Snad bolest necítí.

Naposled pro ni měsíc zasvítí

a svými paprsky pohladí jí tvář.

Patří i růži svatozář ?

Uvadá růže.

Snad netrpěla.

Snad se jen vánkem nepatrně chvěla

a po jejím květu už jen kapka deště stéká.

To růže pláče.

Prosí…. za člověka.

autor: Jana S.
editor: Martina