Tak už si zase hraju s ohněm!
Nedám si pokoj a nedám!
Jak to děcko strašné, které neví snad, co dělá.

To jsem tedy zvědavá, co způsobím zase, abych byla bezradná.

Líbí se mi když ho zakládám,
hlídám ho, jak roste krásně
a najednou se leknu z té naivity šťastné,
že ho nezvládám.

A pak koukám a nevím, kudy kam ?!
Kdy už konečně pochopím?
Když už to vím,
že teprve až ho uhlídám a zjistím, že se nebojím,
má cenu si s ním zahrávat.

Jednou to ale přijde
a já v klidu ten oheň zhasím.

autor: Deiisy
editor: Deissy