Črvená stěna pod bílým světlem
bílou do očí mých odráží.
A temný stín do kůže se
vkrádá a ztěžka zhasnou
svíčky včerejší. Srdce i s
duší jisté si nejistým a též
nejisté tuší. Však ostrý
jak břitva a hloubš bole-
stivěji zařezává se sen
vražedný … Pak vešel života
oheň a červené stěny potemněly. Zářit přestala
bílá a tichým zdál
se okolní řev. Jen uvnitř
rvaly se vnitřnosti s duchy
a krvavá řežba rvala se ven.
Však držel ji, nepustil,
sladkým úsměvem srážel ji
zpět. Jen nestálým okem
slabým, však málo z té
vřavy dostalo se ven a
červená stěna pod bílým světlem
bílou do slz mých odráží a
ona objímá mě.
autor: KUBA
editor: Matěj Jakoubek