Polibky něžné na tělo

tichounce mi dáváš;

snad ani věřit by se nechtělo,

jak mistrovsky to zvládáš.

Vnímám každičký pohyb

i tvůj rychlý dech.

Již zbavuji se pochyb,

jež měl jsem ve svých snech.

Miluji tě, má krásná vílo!

Usmíváš se ve tváři.

Bez tebe by mi jistě bylo,

jak v nejkrutějším žaláři.

Pramínky tvých jemných vlasů

lechtají mne po kůži,

cítím němý výkřik hlasu,

vodu padat do louží.

autor: NeroX
editor: NeroX