Polibky něžné na tělo
tichounce mi dáváš;
snad ani věřit by se nechtělo,
jak mistrovsky to zvládáš.
Vnímám každičký pohyb
i tvůj rychlý dech.
Již zbavuji se pochyb,
jež měl jsem ve svých snech.
Miluji tě, má krásná vílo!
Usmíváš se ve tváři.
Bez tebe by mi jistě bylo,
jak v nejkrutějším žaláři.
Pramínky tvých jemných vlasů
lechtají mne po kůži,
cítím němý výkřik hlasu,
vodu padat do louží.
autor: NeroX
editor: NeroX