Slunce se náhle rozprostovlasatilo a své husté pačesy rozhodilo do krajiny. Zacuchané paprsky světla se propletly jehličím a sem tam se zachytily na zvětralých zdech polorozbořeného hradu. Část z nich se proběhla po stráních lesnatého kopce a zamotala se svými konečky do objektu na vrcholku, část se rozutekla do kraje, rychle klouzajíc po vrcholcích střech a komínů, rozsekávajíc opar nad pařícími se stromy. Muž v okně pátravě přejížděl očima horizont. Vyčkávavě, s rukama opřenýma o otevřené okenice, zahlédl první zkoumavý paprsek, hladící obrysy probouzejícího se města.  Jeho dychtivý, jakoby strnulý postoj, byl čím dál méně napjatý. Zhluboka se nadechl a ostrý ranní vzduch se mu zařízl do plic, až se zajíkl. Otevřené oči hltaly ze tmy se rodící obraz. Napětí v těle se pomalu uvolňovalo a jeho tvář nabývala téměř milostného výrazu. Bradu trochu vysunutou dopředu nastavil vstříc přicházejícím paprskům. Oči se lehce přivřely, jakoby očekávaly příval letícího světla. Slunce se přitáhlo za pačesy a odrazilo se od obzoru. Na okamžik to vypadalo, že se o něco zranilo, jak se krvavý odlesk odtrhával od lesnatého horizontu, protahujíc svou spodní hranu jak žlutou karamelu. Rozprostřelo svou teplou a světlou sílu, která naplno zasáhla mužovu postavu v okně. Polaskalo jeho milující tvář a pokračovalo dál házet plnými hrstmi úsměvy do temných, studených a vlhkých koutů. Svítá….

editor: kallivana