Z nejněžnějších pocitů se
s každou další chvílí krásnou
krev jež z lásky rozproudí se
rozhřívají naše těla, světla hasnou
ač neztemní se.

Jako zanevření světa jenž obklopuje nás

jako ve velké tůni – plna něhy
tam nenaleznouc stinné břehy

s ploutví rybí plavajíce pro svůj osud
a opět víc krásněji než-li jest dosud
tam poznaje ty duše vše z možných světa krás.

Dochází tak k srdci svého
k zjemnění a probuzení

k zahnání však citu zlého
a smyčky něhy rozuzlení.

Z nějž putujíce, vzhůru přeci
něžný pocit, střídá radost
jest vyjádření lásky-té řečí
slzavou, to není slabost!

V koutku oka stvořena je
malá, hebká, jemná, krásná
slzička v níž ukryta je
nejněžnější barva jasná

LÁSKY jenž jest nejvíc šťastná…

autor: Rimbaud 2002
editor: Martin