Vždy zachumlání do peřin

jest nemalé to dobrodružství

hned všem vidinám uvěřím

a příjímám sny ve velkém množství.

Dobýjí se velké moci

velká, temná, stinná síň

však je pouhá síla noci

ovládám to čím dál míň.

Každou nocí ztrácím sebe

dostávám se k jiné metě

možná je to krásné nebe

možná výplod v mojí větě.

K rozpoutání této vize

stačí jenom sevřít víčka

je to jako chůze v mlze

jen nepíchá chlad lidská líčka.

Poté jako se to leckdy stává

už tělo nemá pocit

pouze bdění něžně mává

a užívá nehybné noci.

Za nedlouho z nenadání

objeví se snivý mrak

připadá mi promítání
svého filmu, ne jinak!

Prostoupá vždy mozkem celým

jenž jediný neodpočívá

myšlenek shon však jen bdělým

přec v této věci jen spočívá.

autor: Rimbaud 2002
editor: Martin