V zahradě růží skryta je pohádka paprsky slunce ji hlídají .. Osud tě učí jak křehká je nevinnost a bouře kalí slunce .. Ty jako motýl, déšť ti lepí křídla a pavučina svazuje touhy .. …

Má duše je znavená má mysl už usíná hlasno tady zní to času stárnutí a lež se plazí kolem nohou jak jen city bolet mohou oheň přestal hřát v očích zůstali slzy stát hvězdy padli do vln…

malujete si na tvář klauní úsměv?