Vichřice skučí, až to rve uši

na kopci boří se hřbitovní kámen

na kříži umrlec, ledasco tuší

čeká už po šesté na vlastní ámen

kůže se svraští v mžiku, bez teče

mrzne, až praští, roští krev saje

v čertově lese, kde se čas vleče

černý kněž v kleče sprostě se kaje

v pekelném rubáši na plese s ďáblem

z huby se zapráší proklaté stařeně

přez kosti do dřeně, krmené žrádlem

vynesou s prádlem na marách v pěně

ohyzdná ruka zkřivená kloubem

zčernalá špínou a zostřená drápem

nad červy vyžrané plýtváním koumem

že pařát vyzívá na parket, chápem

Řinčící stroj v zoufalém běsnění

jak včelí roj o milost prosí

smrtící zdroj – doměnka nesmění –

temný vrah hláskem povídá cosi

otáčky kritické, víc než maj být

rychlost je urputná, kozlí dech mečí

mršiny mýtcké nemůžou shnít

život jim zachutná v smtrelné křeči

ve mlýně, při mariáši, mizí prsty na nohách

při rohatých hrách se sluší hledat vlastní rány práh

na Bogotě lidi straší, každý člověk sám svůj vrah

pod koleny hrách tě tlačí, stačí na tě – sektegah, –

autor: parchant
editor: gavin