V podvečerní tiché ulici
opilí člověk se propletá silnicí
nikde však živáčka nevidí
najednou nevráží do lidí.

„Kde jen jsou, za zdmi domů
tam přeci neslyší šum zdejších stromů ?
V bedně si sledují zněť citů nálad
jen já vidím tu nad městem západ?

čas si s námi pořád jen utíká
a já sám civím tu na západ do ticha !
Zítra, jo zítra začne zas shon
to nikdo neuslyší šumět tu strom !“

A tak dál poslouchá šumění stromů
moc se mu nechce k papučím domů
zima však pod kabát časem se dostala
a tahle nálada jak přišla i zmizela.

autor: Evžen
editor: Evžen