Můj drahý příteli, vzpomínáš si jen,

Jak v kanálech jsme se sjížděli,

Dobře nám bylo a neměli jsme žádný sen?

Jak v hospodě jsme seděli

Kašlali jsme na všechny a s krysou na rameni,

Jež byla nám talismanem a nejmilejším přítelem,

Jsme nebyli jinak než dobrým pivem unaveni.

Plánujíc, co nového zas provedem

Nechutná společnost, se svou kulturou hnijící,

Zařadit nás chtěla do svých zhoubných plánů

Ty víš příteli, jak plivali jsme na ně, pěsti hrozící

Jakou prdel jsme měli z těch nóbl dam a pánů

Táhli jsme to v kuse, zapomínajíc, na tento svět,

Jež nám byl určen a my ho takový nechtěli

Zhulili jsme se a vysmátí táhli městem a patřil nám svět

Lidi, jež nás odepsali, nám jen tiše záviděli

Je to dlouho, vzpomínky zůstaly mi jen

A do řady hlupáků jdoucích na porážku jsem se zařadil

Kariérou posedlých divných mužů a žen,

S omezenou myslí a jejich chorobnou touhou jsem se nakazil

Sedávám teď sám, tam nahoře nad městem, a vzpomínám,

A vlastně ani nevím sám, proč nevrátím se,

Jak šlechetná je někdy paměť, říkám si a zapomínám

Na dni, kdy žil jsem jako normální člověk

autor: jaroslavek
editor: jaroslavek