Můj drahý příteli, vzpomínáš si jen,
Jak v kanálech jsme se sjížděli,
Dobře nám bylo a neměli jsme žádný sen?
Jak v hospodě jsme seděli
Kašlali jsme na všechny a s krysou na rameni,
Jež byla nám talismanem a nejmilejším přítelem,
Jsme nebyli jinak než dobrým pivem unaveni.
Plánujíc, co nového zas provedem
Nechutná společnost, se svou kulturou hnijící,
Zařadit nás chtěla do svých zhoubných plánů
Ty víš příteli, jak plivali jsme na ně, pěsti hrozící
Jakou prdel jsme měli z těch nóbl dam a pánů
Táhli jsme to v kuse, zapomínajíc, na tento svět,
Jež nám byl určen a my ho takový nechtěli
Zhulili jsme se a vysmátí táhli městem a patřil nám svět
Lidi, jež nás odepsali, nám jen tiše záviděli
Je to dlouho, vzpomínky zůstaly mi jen
A do řady hlupáků jdoucích na porážku jsem se zařadil
Kariérou posedlých divných mužů a žen,
S omezenou myslí a jejich chorobnou touhou jsem se nakazil
Sedávám teď sám, tam nahoře nad městem, a vzpomínám,
A vlastně ani nevím sám, proč nevrátím se,
Jak šlechetná je někdy paměť, říkám si a zapomínám
Na dni, kdy žil jsem jako normální člověk
autor: jaroslavek
editor: jaroslavek