Můj malej svět utopenej
v modrých očích
poušť přes kterou kráčím
ukrytá ve tvých rtech
písečná bouře
v podobě tvýho smíchu…
Ty oči jsou plný vody
ale já ji nesmím pít
bylo mi zakázáno…
Jsem jak námořník
bez možnosti záchrany…
Tvý slova sladký
tak sladký jako med
ve kterým je ukrytej jed
na nicnetušící oběti
Sny rozbořený a zasypaný
pro tvý rozmary…
Už se netopim v tvých očích
ale ve svých slzách
slaných jak moře
a stejně tak hlubokých jako je moje bolest
po tý noci ze vzdušnejch zámků
po písečný bouři na moři
po absurdních medových potocích
sem zlomená jak hůl
se kterou zmlátíš psa
se kterou zmlátíš mě
brutálně slastnou bolestí
a pak zahodíš…
A já i přesto ti umím říct,že….
Chci se znovu utopit!!!
autor: Tibby
editor: Luci