Vzpomínky
Řekls mi jednou, že mě máš rád.
Proč já hloupá jsem tehdy mlčela?
Kdybych snad tenkrát něco řekla,
snad bych teď možná byla s Tebou.
Bolí to strašně, ale nechci dát nic znát,
můj smutek sídlí v mojí duši dál.
jen jednou v životě jsem udělala chybu
a teď za to pykám krutou daň.
Říkals, že každý má dostat šanci,
tak zkus mi dát šanci znovu!
Někdy si představím prožité chvíle s Tebou
a hned mi je do breku.
Bojím se za Tebou domů přijít,
snad proto, že nevím, co bysmi řekl.
Nevím, co s tím dělat mám,
tak prosím, poraď, co dál,
Zapomenout, to se nedá.
Řekls to totiž ty, který se mi do srdce vkrad.
Když kouzelnou Tvou tvář
mě vzpomínky mi vrátí,
slzy mi vyhrknou z očí mých,
a z duše najednou Tvé jméno vytrysknou.
Mou duši duše Tvá pomátla docela,
když vskrytu, našla jsem ji ve zvuku Tvého jména.
Přemýšlím o dni s krásným začátkem.
Přemýšlím o Tvých rukou, které mě hřály.
Co bude dál a jaký bude konec.
Kolikrát myslím na Tebe a Tvé šedé oči,
proč se mi v jejich blízkosti hlava točí?
Stejně to risknu, řekla jsem si.
Zasněná a tichá, co na lásku nespěchá.
Zamilovaná do kluka, kterému pro ni srdce nepuká.
Uzavřená a slza kane, že svého Miláčka nikdy nedostane.
autor: Anolla
editor: nikola