World Cities

Zavručí si kol a kol v dutém víru
spadá v točně
vyznívá, jak žal a bol, brousí díru
rovně, bočně.
S příměsemi různých chutí,
přenesení do různých barev
temní černí, jasní žlutí
protřídění té spousty larev.
A z té tůně plna dusu
neuprchnout všem jak chce se
čekat s dávkou nova kusu
příliv další opět nese.
Ponořením do stáda musí
naplnit z sebe nicotu,
možná všechnu bolest dusí,

dříve ptá se: a s ní co tu?

Možná tenhle koloběh
znamená ten život celý,

jako před svým stínem běh

jenž se točí, vždycky velí.

Možná, že by lidé měli

uctít krásu-milý mech!

nebýt pouze ti svý skvělí,

pro život dálný, pouze vzdech.

Znovu víří před sebou prach

stále v velkém -nechtít vědět

si zaslouživši velký krach
ten zústav na svém místě sedět.

V velké viry promněněny
larvy malé ze všech těl

a zánikem rozezněny

tóny střel …. z těch …děl….

autor: Rimbaud 2002
editor: Martin