Štětcem denně plátno hladí,
kouzlí barvy na dřívku.
Čím dál víc jej ale svádí
vrhnouti se na dívku,
která aktem sedává mu.
A protože neslyší
na obraz ve zlatém rámu
tvoří s kráskou zátiší.
Je to mladík vplné síle,
ona též je fit,
takže během krátké chvíle
zaplál v obou cit.
Dívka ještě nezkušená
ladně kroutí zády,
náhle je z ní zralá žena
s překrásnými vnady.
Teď už knoflík zaseknutý
u kalhot mu kouše,
za chvíli je neobutý
v Adamově rouše.
Nejen že mu ona dala,
také on jí dal.
Stačila jim židle malá,
neb on při tom stál.
Při svém prvním milování
cítil se tak krásně,
že v něm vzniklo odhodlání
k tvorbě této básně.
autor: Nožič
editor: Nožič