Zátiší

Štětcem denně plátno hladí,

kouzlí barvy na dřívku.

Čím dál víc jej ale svádí

vrhnouti se na dívku,

která aktem sedává mu.

A protože neslyší

na obraz ve zlatém rámu

tvoří s kráskou zátiší.

Je to mladík vplné síle,

ona též je fit,

takže během krátké chvíle

zaplál v obou cit.

Dívka ještě nezkušená

ladně kroutí zády,

náhle je z ní zralá žena

s překrásnými vnady.

Teď už knoflík zaseknutý

u kalhot mu kouše,

za chvíli je neobutý

v Adamově rouše.

Nejen že mu ona dala,

také on jí dal.

Stačila jim židle malá,

neb on při tom stál.

Při svém prvním milování

cítil se tak krásně,

že v něm vzniklo odhodlání

k tvorbě této básně.

autor: Nožič
editor: Nožič