za prosbou ne ano se skrývá tolikrát jsme se učili v druhých číst slova jsou tma co všechno pozakrývá a touha je nutkání otočit na další list   nestihla jsem dočíst tvoji kapitolu ztratila jsem se ve slově MOŽNÁ možná že samy – možná že spolu jenže kdo už to teď pozná?!   v té hrozné tmě jsem hledala tvé ruce jako hřejivé body o něž se mohu zachytit sápala jsem se zoufale a snad i příliš prudce jak ale touhu nekrmit a přitom nasytit?   brala jsem víc než mi bylo dáno kradla jsem slova z cizích úst a tma neskončila ikdyž už bylo ráno v uších mi znělo tvé: "tak už se sakra pust!"   já se pustila protože jsi to chtěla a padala a padala krutou bolestí bolestí co svede všechna těla na jinou cestu než vede ke štěstí   pryč z cesty k tobě – a ty to dobře víš jenže zatím co já tu blouzním v žalu ty někde v dálce něžně spíš 

editor: Jindra